Je pro mě cotonek to pravé plemeno?

Psích plemen se do dnešních dnů vyšlechtilo kolem čtyř stovek. Jak si z tohoto množství vybrat to pravé? Já sama nerozděluji plemena na "dobrá" a "špatná". Každý jen musí najít plemeno, které svou povahou i nároky nejlépe doplňuje jeho životní styl. Zkuste se tedy zamyslet, jestli je právě pro vás coton de Tuléar tou nejlepší volbou.

Povahově by majitel cotonka měl splňovat několik předpokladů. Neměl by být hysterický a výbušný - s bavlníčkem nejlépe vyjdete po dobrém, ne s křikem a tresty. Cotonci jsou často považováni za antidepresivní psy. S tím mohu jen souhlasit, na stres působí opravdu výborně. Není to ale pes pro člověka, který se utápí v depresích a neustále se s někým hádá. Pod takovým vedení by se z cotonka stal utrápený a smutný pejsek. Coton totiž hodně přejímá duševní stav svého pánečka. Nový majitel cotonka by také měl být schopný sebeovládání, aby vždy nepodlehl cotončímu dojemnému pohledu a nevychoval si z pejska tlustého a rozmazleného otravu.

Věk majitele není rozhodující. Pod správným vedením budou cotonci pro svou přizpůsobivost skvělými společníky jak k dětem, tak ke starším lidem. Jen malým, a někdy i větším dětem musíte vysvětlit, že do psího pelíšku se neleze, že pejska nesmí tahat za srst a že se mu nestrkají prsty do očí ani do uší. Za těchto předpokladů si bavlníček zvláště ty "svoje" děti velmi oblíbí a stane se jejich nejlepším přítelem. Ty trošku větší bude pod správným vedením i perfektně poslouchat. Starším lidem zase bude vyhovovat klid cotonků a jejich přítulnost. Svou radostí jim rozjasní život a neustále jim budou ukazovat, jak moc je milují.

A jak je to s časem, který coton na svého pána klade? Určitě vás na první pohled zaujme nádherná srst cotonka. Nebudu vám tvrdit, že žádnou péči nevyžaduje. Frekvence česání a koupání se u jednotlivých majitelů liší. Já Daisy, která se pořád hýbe a chodí s námi téměř všude, čímž se jí srst zacuchává více, češu většinou jednou až dvakrát týdně a trvá mi to asi tak dvacet minut. Koupu ji každých čtrnáct dní hlavně proto, že bydlím ve špinavé Praze, kde se na bílou srst nachytá všechen prach a špína. Tato péče mi postačí k tomu, aby moje malá sportovkyně byla i úspěšný výstavní coton. Kromě péče o srst nesmíme ale zapomenout ani na pohyb cotonka. I když je to malý pejsek, měl by aspoň hodinu, ale spíše dvě a více strávit aktivním pohybem, ať už venku na procházce nebo na cvičáku. Další, co bavlníčci ke šťastnému životu potřebují, je pozornost majitele. Nejsou to psi, které můžete celý den nechat zavřené doma (už vůbec ne celoročně v kotci na zahradě!). Ne že by nevydrželi pár hodit (třeba i šest až osm) sami doma. Tuto dobu většinou prospí a v klidu čekají na svou rodinu. Pak ale potřebují být aspoň na chvíli středem pozornosti, aby viděli, že jsou milováni. Oni vám to mnohonásobně oplatí.

Pokud jste ochotni cotonkovi tohle všechno poskytnout, chcete veselého kamaráda, který vás bude doprovázet, kam to jen půjde, jsou bavlníčci to pravé pro vás.